5 důvodů, proč mají brankáři na ledě těžký život: Tohle jim nikdo nezávidí!

21.02.2019

Chcete se stát hokejovým brankářem? Pak si to možná ještě rozmyslete. Jste brankář? V tom případě vám tento článek nejspíše bude mluvit z duše. Jedinečná brankářská úloha s sebou přináší řadu úskalí, kterou gólmani musí neustále překonávat. Naštěstí i pobyt v brance má své výhody.

Brankář, ten tvrdý chleba má. Každý, kdo jednou v ruce držel lapačku, o tom ví své. Co všechno musí dělat oproti ostatním hráčům navíc?

1.    Brankáři mají nejtěžší výstroj ze všech hráčů. A také nejdražší

Maska, lapačka, vyrážečka, brankářská vesta, betony… To vše a mnohem více musí strážce branky nosit ve své prostorné tašce, kam by se klidně vešlo i oblečení na čtrnáctidenní dovolenou. Není divu, že si brankáři musí pořizovat speciální sportovní tašku určenou přímo pro hokejistickou brankářskou výbavu.

Zatímco výstroj běžného hráče v poli váží obvykle kolem deseti kilogramů, brankáři se musí vláčet s mnohdy i dvojnásobnou zátěží. Z toho logicky vyplývá, že musí také sahat hlouběji do kapsy. Nejenže potřebují nějaké kusy výstroje navíc, ale brankářská výbava je ještě jako taková obecně dražší. Mívá totiž některé prvky navíc, bez kterých se ostatní hráči sice obejdou, avšak brankář je potřebuje.

Jen pro zajímavost: profi výbava vrcholových hráčů obvykle stojí kolem padesáti tisíc korun. Když jste ovšem (vrcholový) brankář, cena se vyšplhá na cca sto dvacet tisíc korun.

2.    Brankáři jsou pod neustálou salvou letících puků

Na gólmana v jednom kuse někdo útočí ze všemožných stran. A i když je dnes bránkářská výstroj kvalitní a sofistikovaná, modřinám se brankář nevyhne.

Například minulý rok se NHL rozhodla zmenšit brankářům vesty, aby nová sezóna přinesla více gólů. Proti tomuto rozhodnutí se vzápětí začaly bouřit známé brankářské hvězdy, stěžovaly si, že jejich těla připomínají kvůli modřinám duhu a autor nápadu obdržel ve své e-mailové schránce nejednu oficiální stížnost. Hokej holt bolí. Nejvíc ze všech však právě brankáře.

3.    Brankáři obvykle odehrají většinu zápasů. Na rozdíl od ostatních hráčů

Za gólmana se hledá náhrada přece jenom hůře než za hráče v poli. Těch je tam totiž několik a další čekají v době zápasu na střídačce.

Brankář představuje důležitý článek týmu, na který se vždy spoléhá. Musí proto i více dbát na to, aby se nezranil nebo aby neonemocněl. Zároveň potřebuje i více trénovat, protože se častěji připravuje na zápas. Tím pádem má i méně volna než jeho kolegové. To vše se samozřejmě podepisuje na jeho fyzickém i psychickém vyčerpání.

4.    Brankáři se musí vypořádávat s mnohem větším psychickým nátlakem

I tady můžete namítat, že stres a psychické vypětí se týká celého týmu. A je to pravda. Jenže brankář v té brance stojí úplně sám. Co to znamená?

Když tým prohraje, je to vina celého týmu. Když ovšem brankář nechytí střelu a dostane gól, je to jen a jen jeho chyba. Někdy za to samozřejmě částečně může i pochybení obránce, ale pořád je to gólman, kdo tu střelu nechytil… i když měl.

5.    Po konci kariéry neradi hrají exhibiční zápasy i utkání pro zábavu

Jeden by čekal, že se vysloužilí brankáři budou na led rádi vracet. Vyjádření hokejových veteránů ale říkají něco jiného a nasoukat se znovu do výstroje se jim často už nechce. Proč?

Důvodů je několik. Některé bývalé bránkářské hvězdy si stěžují na bolavé tělo, kterému chtějí po letech tvrdé dřiny a bolesti dopřát zasloužený oddych. Vystavovat ho dalším střelám už jednoduše nechtějí.

U dalších gólmanů za to může ztráta soutěživosti, která představuje pro vrcholové sportovce důležitý zdroj motivace. A bez ní to pro ně hra postrádá smysl. V neposlední řadě je na vině také psychické vyčerpání.

Brankáři to mají i hezké. Pro tohle stojí za to postavit se do branky

Nebudeme si nic nalhávat. V brance to je pouze pro silné povahy, které se nezaleknou prudce letícího puku, svíravého pocitu zodpovědnosti ani neutuchajícího psychického tlaku. Právě proto mají brankáři v celém týmu naprosto jedinečnou pozici. Kvůli tomu si jich trenér, spoluhráči i fanoušci tolik váží.

Možná i proto jsou často považováni za nosiče štěstí. Nebo dokonce za zázračné mystické bytosti, jako se to stalo Dominikovi Haškovi před dvaceti lety v Naganu. Pokud jste brankářem, buďte na to hrdí. Jestli se jím teprve chcete stát, pak se určitě nebojte to zkusit.