Outsideři se zlatem na krku: Jak česká hokejová reprezentace dobyla Nagano

30.01.2020

Před více než 20 lety se stal hokejový zázrak, který nečekal ani ten největší optimista: čeští hokejisté zvítězili na olympiádě v Naganu. Obrovský triumf slavili všichni – i ti, kteří do té doby nevěděli o tomto sportu vůbec nic.

22. února 1998 jako by se v Česku zastavil čas: všichni jásali, vzájemně se objímali a zpívali hymnu. Český hokej překvapil svou nečekanou výhrou a ukázal, že se s naší maličkou zemí musí ve světě počítat. Cesta k vítězství ale byla dlouhá a trnitá. A jak probíhala tahle hokejová událost, která se zapsala do našich sportovních dějin?

Mužstvo před olympiádou

Vraťme se ale v čase ještě dál do minulosti – před olympiádu. Tehdy Češi prohrávali, kde se dalo. Trenér Ivan Hlinka jednu z takových drsných porážek zažil – bylo to 1:7 v zápase s Německem. Ivan Hlinka se rozhodl, že s tím musí něco udělat, a vzal si tým na starost. Posílal hráče na místa, kam se podle něj nejvíc hodili, a snažil se, aby se už Česko nemuselo za hokej stydět.

Začátek hokejového zázraku

Olympiáda v Naganu se do dějin ledního hokeje zapsala jako turnaj století – kvůli ní byly poprvé v historii přerušeny zápasy NHL. Všechny země tak mohly složit své týmy z největších hokejových talentů. Češi sestavili solidní tým s hvězdnými jmény jako Jaromír Jágr, Dominik Hašek nebo Martin Straka a začali se připravovat na olympiádu.

Český tým v tomto složení spolu nikdy dřív nehrál – sestava se potkala jen pár hodin před prvním olympijským zápasem. Na začátku spolupráce dost skřípala, napětí v týmu by se dalo krájet a všichni se museli poprat s novou situací. Byl to dost riskantní podnik, ale trenér Ivan Hlinka sázel na svůj čich a snažil se, aby všechno běželo jako na drátkách.

První zápasy a čtvrtfinále – střet s USA

Jasnými favority olympiády byly týmy Spojených států, Kanady, Švédska a Ruska. Žádný z nich si ani trochu nepřipouštěl, že by je zrovna Češi mohli porazit. Ve čtvrtfinále se ale stalo přesně to. Češi dostali jednoho ze silných soupeřů – tým Spojených států.

Po prvním americkém gólu ale nastal bod zlomu. Američané promarnili spoustu skvělých šancí a přes jejich děravou obranu se k brance začali dostávat Češi. Pak už to šlo ráz naráz. Po první přestávce si čeští kluci dodali sebedůvěry a pochopili, že se nemusí bát ani tak silného soupeře. Posledním gólem Jiří Dopita stanovil závěrečný výsledek 4:1 pro Čechy.

Semifinálový střet a kanadské nájezdy

„Mám jeden velký sen: přijít k japonskému moři a se zlatou olympijskou medailí na krku hodit do něj brusle.“ To jsou slova legendárního Kanaďana Wayna Gretzkyho, který má na své hokejce připsanou celou řadu rekordů a vyhrál během své bohaté kariéry prakticky všechno – až na olympiádu. V Naganu měl poslední šanci: v té době mu již bylo 37 let a všichni věděli, že jeho kariéra se chýlí ke konci. Jeho sen celá Kanada prožívala a když se jí do cesty v semifinále měli postavit Češi na úkor favorizovaných Američanů, nikdo nepochyboval, že Gretzky aspol. snadno proklouznou do finále.

Kanaďané byli obrovskými favority a počítalo se, že jejich výhra bude suverénní. Na ledě to ovšem vypadlo jinak: od začátku se jednalo o vyrovnanou bitvu s minimem šancí a jak čas plynul, změnil se zápas v přetlačovanou. Otázkou bylo, kdo koho první zlomí.

To se povedlo Čechům, když těsně před 50. minutou zápasu vstřelil první gól Jiří Šlégr. Kanaďané odpověděli mohutným útokem, který neustále stupňovali. Češi se srdnatě bránili celých 8 minut, než těsně před koncem Haška překonal Lindros a zápas skončil nerozhodně.

Po prodloužení bez konečného výsledku dospěl zápas k samostatným nájezdům. Dominik Hašek ukázal svou sílu, když uhájil branku před silnými kanadskými střelci. Nakonec skóroval jen český útočník Robert Reichel a euforie propukla naplno, tentokrát ovšem nejen na ledě, ale i v celé republice. V České republice se doslova zastavil život a nikdo se nebavil o ničem jiném než o hokeji.

Závěrečná fenomenální porážka Ruska

Po semifinále se kluci chystali na ten nejtvrdší finálový boj. Z druhého semifinálového zápasu mezi Ruskem a Finskem vyšlo vítězně Rusko. Pikantnější finále snad nemohlo být; přece jen je v hokeji Rusko náš tradiční rival.

Finále se konalo 22. února 1998 v bouřlivé atmosféře. Češi to měli složité: Rusové vyrukovali s tvrdou až zákeřnou hrou a kanadský rozhodčí jim to nepochopitelně toleroval. I přesto Češi zlikvidovali všechny ruské šance, nicméně svoje tutovky také neproměnili; například památnou Paterovu jízdu na brankáře Štalenkova.

Až do 48:08 zápas probíhal bez jediné branky. V té chvíli se povedlo vstřelit gól Petru Svobodovi, českému emigrantovi, jenž v roce 1984 uprchl z komunistického Československa, za asistence Pavla Patery a Martina Procházky. Ještě ale nebylo vyhráno: Češi se museli zuřivě bránit ruským útokům nekonečných 12 minut. Povedlo se jim ovšem uhájit branku a potom už bylo všechno jasné: v Naganu, ve všech českých hospodách i domovech se s poslední vteřinou zápasu začal slavit neuvěřitelný český úspěch.

Jásal i Havel

Celá země slavila. Tým se přesunul do Prahy, aby s krajany oslavil historické vítězství. Ke gratulacím se připojil i prezident Havel a klukům dojatě děkoval. Díky českým hokejistům se spousta lidí na světě dozvěděla, že s českým hokejem se musí počítat i na světové úrovni. Vítězství kluci slavili i s koučem Ivanem Hlinkou, bez kterého by se nejspíš nikdy nestali tak silným týmem. O největším českém hokejovém úspěchu byl natočen i dokument Nagano Tapes.

Nikdo by to do tak malé země neřekl, ale v roce 1998 si spousta hokejových příznivců z celého světa uvědomila, co Češi dokážou. Olympijští favorité, kteří očekávali návrat domů se zlatem, nakonec odešli s prázdnýma rukama – první tři místa obsadilo Česko, Rusko a Finsko. Na zápas dnes Češi vzpomínají s nostalgií a svorně doufají, že se hokejový zázrak zase někdy podaří zopakovat.